Ráno vstávačka v 6:30. Rychle si sbalit věci, protože proč bych se měla balit den dopředu, když to v pohodě stíhám ráno :-). V 7 hodin honem na snídani. Sotva se mi stihne dovařit vajíčko, už je tu pro nás taxi, které nás za 300 THB veze na letiště Don Mueang. Letíme společnosti Air Asia do Siem Reapu.  Check-in jsme si udělali už na hotelu, takže jen na přepážce odevzdáme batohy a jdeme k letadlu.

Odlétáme s malým zpožděním, které nám ale nevadí. Celý let trvá 40 minut, během kterých sotva stačím vyplnit všechny potřebné papíry (víza atd.). Pokud poletíte do Kambodže, nezapomeňte si udělat pasové foto, které je k vízu potřeba. Na letišti na nás už čekal náš tuk-tuk. Byla jsem velmi překvapena přístupem našeho ubytování (Rosy Guest House), když se nám dva dny před příjezdem ozvali s tím, že nás zadarmo vyzvednou na letišti. V Kambodže jsou tuk-tuky trošku jiné než v Thajsku. Je to vlastně klasická motorka, která má za sebou zapřažený zastřešený vozík uzpůsobený k sezení.

Zhruba za 20 minut jsme u našeho ubytování, ze kterého jsme nadšení. Tímto moc děkujeme zkušenému cestovateli Michalovi za doporučení. Náš pokoj ještě není připraven, tak usedáme do restaurace na oběd. Řekli jsme si, že zkusíme něco jejich tradičního, takže objednáváme Lok Lak (traditional dish of sliced beef fried with onion in rich sauce served with a fresh salad lime and peper sauce dip) a Deep fried Khmer springrolls (carrot, taro and sweet yam wraped into 5 small spring rolls and deep fried served with a sweet chilli dip sauce).

Sice jsme čekali mnohem nižší ceny než v Thajsku, ale jak jsme se za celý pobyt přesvědčili, cenová hladina pro turisty je tu dost nadsazená. Po obědě necháváme naše zavazadla na recepci a bereme si tuk tuk, který nás bere na celé odpoledne na výlet. Vybrali jsme si cestu k jezeru Tonlé Sap k jejich proslulým plovoucím vesničkám. Cesta k přístavu trvá kolem hodiny a já už mám z těch příšerných cest naklepaný zadek jak řízky na Vánoce.  Ještě jsem úplně zapomněla na to, že nás řidič nejdříve odvezl do mezinárodního muzea v Siem Reap. Když jsme zjistili, že je vstupné 12 dolarů a že nás to vlastně ani moc nezajímá (popravdě za tyhle peníze raději ochutnám místní kuchyni), vracíme se do našeho luxusního vozu a jedem směr jezero. Po příjezdu zjistíme, že místo jezera se zde nachází jedna extra velká kaluž bahna (ne, jedná se prý o největší vodní plochu v jihovýchodní Asii, ale je období sucha, takže má nízký stav vody) a výlet lodí stojí 20 dolarů na osobu. Davy Japonců se hrnou do lodí a my opět, na rady našeho kamaráda Michala, volíme jinou variantu, než ostatní cestovatelé. Vyžádáme si za stejné peníze malou loďku. Nakonec jsme na ní jen my dva a řidič.

Celkově jsme ale nakonec stejně usoudili, že tento výlet za ty peníze nestál. Necelou hodinu trvalo, než jsme se dostali do plovoucí vesnice, tam jsme neviděli nic zajímavého a vracíme se zase zpět do přístavu. Cesta prašnou cestou zpět nám trvá zhruba hodinu, ale my si užíváme pozorování místních obyvatel a jejich zvyklostí z tuk-tuku. Řidič nás vyhodil před ubytováním, kde už jsme měli připravený pokoj včetně našich batohů.

Oba jsme byli opět hladoví, tak si v naší restauraci objednáváme jídlo. Já Fried noodles with vegetables a Filip Amok (a traditional mild Khmer coconut based curry made with chicken and served with steamed rice).

Po tomto náročném výletu si jdeme na 2 hodiny zdřímnout.  Hned poté už vyrážíme na obhlídku „velkoměsta“. Veškerý noční život se točí kolem Pub street a Night marketu. Tím, že jsme se navečeřeli už na hotelu, na trhu dáváme pouze palačinku.

Nakoupili jsme ještě nějaké drobnosti a usadili se u venkovního baru. Tady většinou mají mladí kluci pojízdný bar, před který vyskládají několik stoliček a už se paří. My narazili na velkého sympaťáka, a tak jsme u něj několik drinků dali. Za 1,5 dolaru měl výběr asi z 30 koktejlů.

Já si dala Cosmopolitan, Filip  Cuba libre a lehce opojeni jsme se vydali na cestu zpět, která nám neskutečně utekla. Na poslední křižovatce jsme ještě narazili na místní street food, takže objednáváme fried noodles. Na facebooku jste mohli vidět jejich přípravu a byly jen za dolar. Snědli jsme si je až na pokoji, ale byly opravdu vynikající. Pak jsme ale už ulehli, protože druhý den nás čekalo to, kvůli čemu jsme sem přijeli – Angkor Wat.