I když nejsem úplně mateřský typ, v mých jednatřiceti letech už mi prý musí tikat biologické hodiny. To v posledních letech říkalo mé okolí. Já ale nic neslyšela, a to ani v dáli. Ono se vám to tak najednou všechno přihodí. Člověk si nevinně odletí na Kubu, kde potká budoucího manžela, za tři roky se zasnoubí, svatba a do roka je na cestě dítě.

Nejdříve jsem své těhotenství nechtěla vůbec zveřejňovat. Když se nad tím ale kamarádky blogerky začaly trochu pozastavovat, řekla jsem si, že když s vámi sdílím téměř vše, co v životě zažiji, měla bych asi i tohle. Vzhledem k tomu, že břicho už neukryji před nikým ani před ničím, je už asi nejvyšší čas. Aktuálně jsem v šestém měsíci a náš první potomek se narodí v listopadu. Tedy alespoň doufám, že to do té doby se mnou vydrží. Dávám mu totiž pěkně zabrat. První větší zátěž naše miminko zažilo hned v prvním trimestru. To, že jsem těhotná, jsem zjistila několik dní před plánovanou cestou do jihovýchodní Asie. Má už tedy za sebou zátěžový test v podobě osmi letů letadlem.

Z ultrazvuku už se naštěstí teď dá poznat mnoho věcí. Třeba, že miminko nebude mít „řecký“ nos po mamince. Zaplať pánbůh za ty dary 😀

V dalších měsících jsem ho začala testovat i na velmi častou a celkem i dalekou jízdu autem, na dlouhou pracovní zátěž a na občasnou decku vína. Všechno ale zvládá na jedničku a my s manželem budeme za pár měsíců rodiče, což je pro nás určitě nová kapitola života. Rozhodně ale nechci, aby tato kapitola ukončila kapitoly předchozí, jen by je měla o něco obohatit a rozšířit. Plánuji totiž ve všem, co jsem dělala doposud, pokračovat dál a možná ještě s větším nasazením než doteď. Doufám, že budete všichni dostatečně tolerantní k občasných výpadkům na blogu, ke kterým doufám nebude docházet moc často. A že mi také v případě mých (ne)zkušeností s dětmi i v mnohém pomůžete. No a bude to…..KLUK.

S láskou Romana