Ráno vstaneme v 8:30, i když se nám tedy moc nechce. Snídáme v hotelové restauraci. Já jako obvykle toasty se šunkou a sýrem a Filip s fazolemi. Obdivuji jeho chutě po ránu J. V 10 hodin už na nás čeká řidič. Několikrát jsem se ho ptala na jeho jméno, ale nikdy jsem mu pořádně nerozuměla. Takže je to prostě náš tuk-tukář. Naše první zastávka vede k méně známému chrámu Banteay Samre. Cestou se stavíme ještě natankovat, je to celkem sranda ty jejich benzinky. Banteay Samre leží mimo hlavní turistické trasy, takže zde je liduprázdno.

Chrám je ve velmi dobrém stavu, protože prošel v první polovině 20. století rozsáhlou rekonstrukcí. Vznikl zhruba v době, co Angkor Wat, tedy v polovině 12. století. Tento chrám nás ničím moc nezaujal. Hlavně tedy špatně snášíme dnes extrémní vedro, tak se pomalu vracíme k vozidlu a vydáváme se na cestu k Banteay Srei. Zhruba po 5 km klidné jízdy najednou rána jako z děla. A mně je hned jasné, co se stalo. Řidič okamžitě zastaví a my vylézáme z tuk-tuku. Praskla nám pneumatika. A my jsme v totální pustině. Naštěstí jsou zde nějací muži, kteří mu poradí, kde nejrychleji novou pneu vyměnit. Řidič nám jen oznámí: „No problem. Wait here. I will be back in 30 minutes.“. My se ocitáme kdesi ztraceni v Kambodže, celkem sranda. Kousek od nás vidíme malý přístřešek, kde máma s dcerou prodávají melouny. Paní na nás ukazuje, ať si k nim jdeme sednout, dokonce mi i přistaví dřevěný špalek, abych nemusela sedět na zemi. Těch pár lidí, kteří tu bydlí v dřevěných chýších, z toho má velké pozdvižení. Chodí se na nás dívat a smějí se tomu. Samozřejmě nerozumí ani slovo anglicky.

Naštěstí se ale již po 20 minutách vrací náš odvoz a my jen všem poděkujeme a pokračujeme dále. Naší další zastávkou je Banteay Srey. V tomto vedru si ještě muset zakrývat kolena a ramena, což je podmínkou pro vstup do komplexu, je šílenství. Tento lehce narůžovělý chrám mne ale okouzluje. Leží 38 km od města Siem Reap a byl postaven z jemně zrnitého narůžovělého pískovce.

Výhodou je, že zde není ani moc lidí, takže si můžeme areál v klidu projít a udělat hezké fotky. Ještě nás ale čeká dlouhá cesta ke Kbal Spean, kde se chystáme na kratší trek džunglí.

Jako správní dobrodruzi jsme vybaveni jen žabkami. Naštěstí je ale cesta k vodopádům v pohodě. Máme před sebou 1500m chůze k místu, kde mají být pod vodou do kamene vytesané Hindu symboly. Ze mě leje pot už po 5 minutách. Vlhkost je neskutečná. Když už se dočkáme cíle své cesty, zjistíme, že řeka je úplně vyschlá. Podle pověry se říká, že když se člověk v řece vykoupe, bude mít spoustu dětí. Tak se sem budeme asi muset vrátit v období dešťů. Nafotíme alespoň Hindu symboly a vydáváme se na cestu zpět.

Jízda v tuk-tuku by měla být celkem dlouhá, takže zaujímáme pololežící pozice a užíváme si výhled do krajiny. Před ubytováním zaplatíme řidiči 25 dolarů za celodenní výlet a hned vedle hotelu usedáme do místního bistra. Škoda, že jsme ho neobjevili dřív. Za 3,5 dolaru si dáváme vynikající jídlo (něco jako thajské curry s rýží) a já si objednávám dezert. Přinesou mi misku, ve které jsou nějaké jejich sladkosti zasypané ledovou tříští a zalité kokosovým a sladkým mlékem. Později se v průvodci dočítám, že je to jejich specialita.

Po sprše a lehkém odpočinku se vydáváme do centra na poslední nákupy. Jelikož je tu vše poměrně drahé a nám nezbývají žádné dolary, tak musíme v bance vyměnit dolary za eura. Zkusíme ještě projít opuštěnější ulice a v jedné z nich najdeme super bistro, kde ochutnáváme Grilled squids with chilli sauce.

Večer už si balíme věci, aby ráno nebyl zmatek. V posteli zkoukneme film a jdeme brzy spát. Další den nás čeká náročný přesun na thajský ostrov Koh Samui. Ráno máme odjezd z hotelu až v 9:45, takže krásně stíháme snídani. Řidič na nás již čeká a veze nás za 5 dolarů na letiště, odkud letíme s Air Asia do Bangkoku. V 12:30 přistáváme na letišti Don Mueang, kde velmi dlouho čekáme na batohy. Sotva pak stihneme na přepážku odevzdat zavazadla na následující let. Občas to jsou trošku nervy. V půl 3 už vzlétáme směr Surat Thani. To je letiště vzdálené zhruba 100 km od přístavu, odkud odjíždí lodě na ostrovy. V letadle se ještě na památku fotíme a Filip mi říká: „Hele ty si teď na těch fotkách hezčí než já. Vždycky tomu bylo naopak.“. Tohle opravdu nejde nějak okomentovat. O hodinu později přistáváme na letišti Surat Thani, kde hned kupuji lístky na Koh Samui za 850 THB/osobu. Máme v ceně cestu do přístavu, přejezd lodí a taxi do hotelu. Cesta minibusem je šílená. Řidič chce asi stihnout večerní zápas v thajském boxu nebo nevím proč s námi jede pořád 150 km/h. V přístavu jsme díky jeho zběsilé jízdě už v 17 hodin, takže máme ještě hodinu do odjezdu lodi.

Cesta fastboat na Koh Samui trvá jen 45 minut, kde už na nás čeká odvoz přímo do ubytování. V půl 8 si na recepci krásného hotelu Cocopalm Beach vyzvedáváme klíče. My se jen rychle převlékneme a vyrážíme na večeři. Hned za naším hotelem je jich požehnaně. My si vybíráme tu, kde je nejvíce lidí. Jmenuje se My Place Garden a má nádherně osvětlenou zahradu. Máme velký hlad, takže objednáváme 3 chody:

• Kong Wang Ruam Rod – mix of three appetizers – chicken satay, vegetable spring roll and

chicken in pandamus leaves

• Geang Phed Ped Yang – red curry with fresh pineapple, sherry tomato and coconut

heart simmered in coconut milk with pork

• Goong Tod Krateam Prik Thai – wok-seared with coriander, garlic and pepper with

seafood

Spokojení a přejedení odcházíme do hotelu. Na recepci si ještě pronajímáme motorku na 2 dny (500 THB). Na pokoji chvíli koukáme na biatlon a pak spokojeně usínáme.