(tý)DENÍČEK |VELMI OSOBNÍ ZPOVĚĎ – JAK MĚ NIKDO DOSTATEČNĚ NEPŘIPRAVIL NA RODIČOVSTVÍ

Původně jsem měla pro vás rozepsaný článek o tom, jak je důležité mít dovolenou minimálně 14 dní v kuse, ale to si asi nechám na některý z dalších týdnů, protože je pro mě teď aktuální trošku jiné téma. Tím tématem je rodičovství.

Jakto, že mi nikdo neřekl, že těhotenství opravdu není nejkrásnější období života, že porod je mnohem větší bolest, než mi kdokoli popisoval, a že první měsíce s miminkem jsou tak strašně náročné, že by se tomu nevyrovnala ani půlroční párty na Ibize? Tohle už ale máme s Vojtou za sebou a já si říkala, že to nejtěžší je za námi. Proč mi ale nikdo neřekl, že to tímto nekončí a nastávají další a další období, která budu muset řešit? Proč nás tohle neučí ve škole? Možná by mě to do života připravilo mnohem více než derivace nebo křivka mezního užitku.

Co vám budu povídat, poslední dny s Vojtou jsou opravdu velmi náročné, proto jsem se taky rozhodla, že se vám tu tak trošku vyzpovídám. Vím moc dobře, že každé dítě je úplně jiné. Proto jsem se už od určité doby naučila nehodnotit žádnou mámu, protože nikdo druhý nemůže opravdu vědět, co ve skutečnosti prožívá. Bohužel mám asi tu smůlu, že mám kolem sebe samé klidnější děti, a mám tudíž tendenci srovnávat je s Vojtou. Jedinou mojí záchranou je kamarádka blogerka Janča Duffková, která to má se svým synem Tondou dost podobně, takže si hodně často reagujeme na stories, že je to u nás úplně stejné. Vojta není typicky hyperaktivní dítě. On má jen extrémní výkyvy chování, které já se svou povahou nějak nezvládám. Doma mu říkáme “mistr problém”, protože ať po něm chceme cokoli, má se vším problém. Je to prostě takový náš malý protestant, který má svou hlavu a přes to nejede vlak. V posledním týdnu to vyvrcholilo až tak, že pokud nebylo po jeho (většinou chce někde zůstat a nechce odejít), tak dostal takový záchvat, který trval skoro 10 minut, že nešel vůbec zastavit. Kopal, házel sebou, brečel a neustále opakoval stejná slova dokola. Chvílemi jsem měla i pocit, že dostane infarkt nebo že ho dostanu já. Při druhém záchvatu jsem ho na radu mé ségry vzala a osprchovala ho ledovou vodou. Měly jsme vyzkoušené, že na jejího syna to platilo. Ale Vojtu to v jeho záchvatu nezastavilo. Brečel a řval dál. Byla jsem už v tak zoufalém stavu, že jsem začala brečet taky. To samé se opakovalo tento víkend na Slapech. Bylo to ale o to horší, že to bylo před očima třeba 50 lidí. V tu chvíli bych se nejraději propadla pod zemský povrch a zůstala tam až do noci. Vím, že to může být období, ale tak nějak mám poslední dobou pocit, že náš Vojta přechází z jednoho období do druhého. Já jsem ale samozřejmě hrozně šťastná za to, že máme zdravého klučinu, i když jsem z něj občas trochu na prášky. Jen jsem vám chtěla říci, že neskutečně obdivuji všechny mámy, které toto zvládají a mají k tomu ještě třeba druhé dítě. Protože pro mě je teď představa druhého dítěte dost velký horor. 

Pokud máte s tímto chováním u dětí nějaké zkušenosti, třeba jste to také u vás zažili, budu moc ráda za vaše rady nebo třeba i vaše příběhy. Já budu doufat, že další dny budou už o něco lepší, protože se mi dost často stává, že mám z těchto věcí pocity úzkosti, na které mi alespoň trochu pomáhá cvičení online jógy s mojí kamarádkou Barčou Sedlákovou (pokud ještě podle ní necvičíte, určitě si to na YouTube najděte). Užívejte krásné letní dny a hodným dětem zdar.

S láskou Romana

Sdílet

6 comments on “(tý)DENÍČEK |VELMI OSOBNÍ ZPOVĚĎ – JAK MĚ NIKDO DOSTATEČNĚ NEPŘIPRAVIL NA RODIČOVSTVÍ

  1. Myslim, ze Vojtik ma jen klasicke obdobi vzdoru, ktere ma i nas 3-lety syn. Vse prejde a bude fajn. V tomhle veku uz jsou deti mooc chytre. Nas 3-lety syn chodi uz vice, jak 1.5 roku do skolky a tam ho maji za hodneho klucika a ja vzdycky premyslim, kdyz me to pani ucitelky rikaji, jestli mluvi o stejnem diteti? :-))) Protoze doma vsechno neguje a zacina to uz cestou ze skolky…. :-)))

    • Ty jo, tak to je u nás hodně podobné. Myslím si, že má teď určitě období vzdoru, takže se k jeho „mistr problém“ přidalo právě ještě to šílené vztekání 😀 Já doufám, že to brzy skončí a bude zase zpátky náš Vojta, který sice zlobí, ale na to jsme si už tak nějak zvykli 🙂 A jinak ho školka za pár měsíců taky čeká, myslím, že to potřebuje jako sůl 🙂

  2. Ahoj Romco, Je to normalni, zkus juknout na Nevychovu (nam to pomaha), nicmene az bude priste zachvat, jen mu uznej ty pocity a bud tam pro nej. Zklidni se, uvidis. Proste jsou to tak silne emoce, ktere ty deti maji, ze nevi co s nimi( my preci taky nekdy vybuchnem, ze jo?) A jak to ma zvladnout malej prcek, kdyz nam to nekdy nejde samotnym? A na lidi se vykasli…vetsinou nam to vadi, protoze nas to naucili rodice, ale fakt je to tak desny, kdyz se dite vzteka?
    A budou dalsi obdobi, treba az se nauci lepe komunikovat a bude odmlouvat, na verejnosti, to je dalsi level 😂😇. Dej mu cas 😉

    • Ahoj Luci, to jsi fakt moc hezky napsala. Já vím, že to musí být pro ty malý prcky hrozně těžký. Snažím se ho vždycky pevně obejmout a snažit se ho uklidnit. Když se to stane někde bez lidí, tak je mi to mnohem příjemnější a tolik mi to nevadí. Je pravda, že kdo si tímto prošel, tak pochopí a kdo má doma hodné děti a nestalo se mu to, tak nepochopí nikdy 🙂

  3. Muzu vas uklidnit, ze jsme si tim take prosli. Syn neposedny, z piskoviste zdrhal prvnimi vratky, vzteky takove, ze lezel na zemi na chodniku, v obchode (to se mi chtelo zalezt za regaly). Studenou sprchu jsem na radu me mamy nezkousela, nebyla jsem presvedcena, ze by to pomohlo, a taky se mi to zdalo drasticke😀 ale opravdu to preslo. Sice se vzteka porad, zacane rvat kvuli malickosti, ale uz nelezi na zemi, pro zmenu na me vriska. No je to opravdu o nervy. A to je mu ted 3,5 roku. Ale od druheho ditete nas to neodradilo a mame temer 1,5 stareho chlapecka. Drzim palce.

    • Krásný den, moc děkuji za zprávu 🙂 A u druhého prcka se to ještě neprojevilo nebo je klidnější? Já se hrozně bojím, že bude druhé úplně stejné.

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna Vyžadovaná pole jsou označena *