26. týden tohoto roku byl sice v diáři dost přeplněný, ale vzhledem k tomu, že nás už od středy čekala dovolená (i když jsem si tam naplánovala asi tisíc výletů), moc jsem se na tento týden těšila.

Celý pondělní den jsem strávila v práci. No být v týdnu v práci jen jeden den se mi málokdy poštěstí, takže mi to uteklo jako voda. Když jsem se večer vracela ze severu do Prahy, nedalo mi to a zastavila jsem se na rychlých nákupech v Zaře. Přeci jen před několika dny začal výprodej a to jsem nemohla nechat jen tak.

To jsem ale neměla dělat. Samozřejmě to nezůstalo bez úhony. Totálně jsem se tam zamilovala do těchto úžasných botiček, no a za 499 Kč…nechte je tam někomu jinému. A ještě k tomu, když byly v obchodě úplně poslední a v mé „popelkovské“ velikosti.

No kdyby to skončilo u bot, bylo by to moc fajn. Jenže já tam ještě objevila tyto skvělé úpletové šaty s volány, které zakryjí všechny nedostatky. Vzhledem k tomu, že nejsem žádná modelka, tak je to velmi praktické. Cena 699 Kč.

Poslední kousek, který jsem si ještě povolila, byl černý top se zipem na zádech. Líbil se mi hlavně z důvodu, že je možné ho různě nakombinovat. Cena 349 Kč. Poté už jsem se raději odvelela domů.

Úterý bylo celé ve znamení blogerských povinností. No slovo povinností moc neodpovídá tomu, co jsem přes den absolvovala, ale dejme tomu. Všechno to jsou totiž povinnosti příjemné, některé až moc. Ráno jsem byla od deseti hodin pozvaná na tiskovku KitchenAid. Když jsem se den předem dozvěděla, že tu bude i Ivča z Cat&Cook, byla jsem hrozně ráda, protože jsem pak měla v plánu s ní ještě jet na další akci (prostě jsme si v ten den byly souzené :-D). Mimo to jsem se tu potkala i s Jančou z Cukrfree (příště beru s sebou její kuchařku, aby mi ji podepsala) a se Sandrou z Hravě zdravě se Sandrou. Jsem hrozně vděčná (nebo třeba i totálně naivní) za to, že ve foodblogerské sféře není žádná nevraživost a závist. Naopak jsem mezi těmito lidmi potkala nové přátele. No ale zpět k tiskovce. Marek Pavala a blogerka Terka, která pro KitchenAid testuje výrobky, nám uvařili na vybraných výrobcích různá jídla. Od Terky jsme se naučili krásně jemné arašídové máslo a proteinové tyčinky. Marek nám zase připravil steak s celerovým pyré. Poprvé jsem zde také uviděla zmenšenou verzi klasického robota KitchenAid. Je fakt hrozně roztomilý a na to moje vaření a pečení by mi určitě stačil.

Hned po tiskovce jsme se s Ivčou rozjely do Doks u Kladna, kam nás pozvala Kačí z My cooking Diary. Probíhalo zde grilování s výherci soutěže #globusplnisny. My jsme zde s Ivčou zastávaly funkci pomocných blogerek. Kačí měla všechno hezky připravené, takže po dokončení nějakých záběrů na kameru a přípravě salátů si všichni účastníci grilování společně sedli a povídali o všem možném. Já ale měla ještě jednu večerní akci, takže jsem se po páté hodině rozloučila a jela zpět do Prahy.

Tím, že jsem v neustálém pohybu, potřebuji některé dny jen přiběhnout domů, dát si rychlou svačinu, abych zase hned mohla běžet na jinou akci. Jako svačina, která mě opravdu skvěle zasytí, se mi dobře osvědčil bílý jogurt, do kterého občas přidám lžičku kokosového cukru a zasypu bezlepkovou směsí pečené müsli pohankové od Janova pec.

Poslední úterní akce bylo pozvání od Cosmobloggers na slavnostní premiéru filmu Všechno úplně všechno. Vzala jsem s sebou Filipa, protože jsme v kině nebyli už hodně dlouho. Film vypráví příběh o dívce, která je stále zavřená ve svém sterilním pokoji, protože její imunita se nedokáže vyrovnat s venkovním světem. Děj filmu není nijak strhující, ale závěr jsem tedy opravdu nečekala. Filmu bych dala hodně podobné hodnocení, jako je na ČSFD – 65 %.

Konečně je tu středa a nám začíná dovolená. Letošní prázdniny jsme se rozhodli strávit v Čechách a míříme na Moravu. Cestou po D1 jsme se museli před Brnem ještě zastavit, abychom natankovali. V poslední době totiž mému autíčku dělalo problém, když jsem do něj natankovala něco jiného než Verva Diesel ze sítě Benzina, takže jsme raději zastavili cestou. Vzhledem k tomu, že už byl čas i na oběd, zvolili jsme rychlovku ve Stop Café. Já jsem si dala gulášovou polévku a Filip zapečenou tortillu. Byla jsem hodně překvapená cenou a čerstvostí jídla. V posledních měsících se snažíme vyhýbat občerstvení typu KFC nebo McDonald´s a tohle bistro rozhodně splnilo naše představy.

Po rychlém obědě pokračujeme směr Čejkovice, kde se nachází Sonnentor. Od této firmy jsem dostala úžasný balíček s kořením a čaji, které mě opravdu nadchly. Proto jsme se společně s Kamilou Šťastnou, která je jejich specialistkou na marketing, domluvily na exkurzi. Společně s manželem jsme měli tu možnost se podívat přímo do výroby. No a co vám budu povídat, nakonec jsem si odnesla spoustu výrobků z jejich nádherného krámku. Za mě doporučuji například Novoroční čaj nebo koření Všechno nejmilejší.

A teď už hurá na Kraví horu. Komukoli jsem se zmínila o tom, že jedeme na Kraví horu, řekl mi, že to zná, že je to v Brně. Nene, tahle Kraví hora je u Bořetic a je to samostatná republika, která má i svého prezidenta. Naše ubytování je přímo v hotelu Kraví Hora. Odtud můžeme podnikat výlety na všechny světové strany, především pak do vinných sklípků.

Pokud budete na Pálavě, určitě si vyšlápněte na Dívčí hrady (Děvičky). Auto můžete nechat zaparkované v Pavlově u Obecní vinotéky a odtud vyrazit po zelené turistické trase pořád nahoru. Z vrcholu máte krásný výhled na Pálavu a Nové Mlýny.

Naším druhým čtvrtečním cílem byla Klentnice. Klentnice je vinařská obec nedaleko Mikulova, kde se nachází příjemná kavárna Café Fara a také další turistický cíl Sirotčí hrádek. Výšlap nahoru není nijak náročný, zvládnete ho za cca 15 minut. Poté se určitě odměňte nějakou dobrotou právě ve zmíněné Café Fara.

V pátek je naším výletním cílem Mikulov. První naše zastávka byla v Bistru KUK, které mi několik z vás doporučilo jako jedno z nejlepších gastro míst v Mikulově. A myslím, že jste se vůbec nemýlili.

Výstup na Svatý kopeček, kde se vám otevře krásný výhled na celý Mikulov, vám bude trvat 20 – 30 minut. Doporučuji ale pevnou obuv, jdete celou dobu po kamenitém povrchu. Nahoře si sedněte na lavičku a vychutnejte si dechberoucí pohled na krásné mikulovské střechy.

Cestou zpět na hotel jsme se ještě zastavili trochu posilnit v kavárně Dvorek v Bořeticích, kde si můžete dát skvělou kávu s dortem nebo třeba kvalitní víno s prosciuttem nebo paštikou.

Poslední den naší dovolené jsme měli v plánu dvě akce, Velkopavlovické meruňkobraní a Grilovaní s růžovými víny. Filip si ráno dal menší okruh na kole, takže jsme kolem oběda vyráželi do Velkých Pavlovic. Bohužel jsme stihli ochutnat už jen guláš na meruňkách a tzv. přesňáky s meruňkovou marmeládou. Obojí ale bylo naprosto skvělé a za lidovku.

Do Němčiček jsme se vydali pěšky po cyklotrase mezi vinicemi. Naším cílem bylo vinařství Jana Stávka, které mi doporučila Káťa z blogu Miluji svůj život. Na Vinařském dvoře se konala úžasná akce Grilování s růžovými víny. O jídlo se postarala restaurace Amande z Hustopečí, která svoji úlohu zvládla na jedničku. Pokud někdy budete v okolí Němčiček, každopádně se u vinaře Honzy Stávka zastavte a ochutnejte jeho speciální bílé víno Áčko.

Náš týden tímto ještě zcela nekončí, ale teď už nás doma čeká spíše uklízení, vybalování a praní. Doufám, že jste si i vy užili krásný týden.

S láskou Romana